Francisella tularensis
Francisella tularensis je velmi malá gramnegativní nepohyblivá opouzdřená tyčinka (kokobacil), která nevytváří spory. Způsobuje tularémii, u nás známou jako zaječí nemoc. Patří k nejinfekčnějším bakteriím vůbec – k nákaze stačí deset bakterií vniklých kůží nebo vdechnutých. Roste pomalu a jen na speciálních půdách s cysteinem, práce s ní vyžaduje laboratoř s vysokým stupněm ochrany.
Kde se vyskytuje a jak se přenáší
Bakterie koluje mezi volně žijícími zvířaty – hlavně zajíci, králíky a drobnými hlodavci – a krev sajícími členovci. V České republice jde o přirozeně ohniskovou nákazu s dlouhodobým výskytem zejména na jižní Moravě; ročně se hlásí desítky případů. Nakazit se lze:
- přisátým klíštětem, ovádem nebo komárem,
- přímým kontaktem s nemocným či uhynulým zvířetem – při stahování a kuchání zajíců (proto „zaječí nemoc“),
- vdechnutím prachu ze sena, slámy nebo obilí znečištěného trusem hlodavců,
- pitím kontaminované vody nebo pozřením nedostatečně tepelně upraveného masa.
Z člověka na člověka se tularémie nepřenáší.
Příznaky
Nemoc začíná náhle za 3–5 dní (rozmezí 1–14 dní) horečkou přes 38 °C, zimnicí, bolestí hlavy a svalů a velkou slabostí. Další projevy závisí na tom, kudy bakterie vnikla:
- Vředová (ulceroglandulární) forma – nejčastější: v místě vniknutí vznikne špatně se hojící vřed a zduří spádové mízní uzliny, které mohou zhnisat a provalit se.
- Žlázová forma – jen zduřelé uzliny bez vředu.
- Oční forma – hnisavý zánět spojivky a otok víček po zanesení bakterie do oka.
- Ústní (orofaryngeální) forma – bolest v krku připomínající těžkou angínu, zduřelé krční uzliny; po požití infikované potravy či vody.
- Plicní forma – kašel, bolest na hrudi, dušnost; po vdechnutí, průběh bývá nejtěžší.
- Břišní a tyfoidní forma – horečka, bolesti břicha, průjem, zvětšení sleziny, bez zjevné vstupní branky.
Zduřelé uzliny se mohou hojit týdny až měsíce. Neléčená tularémie má smrtnost do 2 %, u plicní a tyfoidní formy vyšší.
Diagnostika, léčba a prevence
Onemocnění se potvrzuje sérologicky (protilátky se objevují po 2 týdnech), PCR nebo kultivací. Léčí se antibiotiky – gentamicinem, doxycyklinem nebo ciprofloxacinem, 10–21 dní; běžné peniciliny a cefalosporiny neúčinkují. Prevencí je ochrana proti klíšťatům (repelent, kontrola těla po pobytu v přírodě), rukavice při manipulaci s ulovenou zvěří, důkladná tepelná úprava masa, ochrana dýchacích cest při práci s prašným senem a nepít vodu z neznámých zdrojů. Ulovený zajíc, který se choval netypicky nebo byl snadno chytitelný, patří na veterinární vyšetření. Vakcína pro běžné použití není dostupná.
Souvisí: Významné bakteriální nemoci, Patogenní bakterie. Podrobnosti o průběhu na symptomy.cz.
Zdroje
- ECDC: Tularaemia
- Wikipedie: Tularemie
- Beneš J. a kol.: Infekční lékařství. Galén, Praha 2009.