Bakterie do ČOV
Nejúčinnějším způsobem, jak se doma zbavit odpadních vod tam, kde není veřejná kanalizace, je domovní čistírna odpadních vod (ČOV). Na rozdíl od septiku, který nečistoty jen usazuje, v ní pracují miliardy bakterií, jež organické znečištění skutečně rozloží. Účinnost dobře provozované domovní čistírny se pohybuje kolem 90–95 %, zatímco samotný septik zachytí jen 30–50 %.
Jak čistírna pracuje
- Mechanické předčištění – v první komoře se zachytí hrubé nečistoty a usadí písek a kal.
- Biologické čištění (aktivace) – hlavní fáze. Do nádrže se dmychadlem vhání vzduch a v provzdušňované směsi se množí aerobní bakterie, které spotřebovávají organické látky jako potravu. Vzniká vločkovitý aktivovaný kal – živé společenství bakterií a prvoků.
- Dosazovací nádrž – kal se oddělí od vyčištěné vody; jeho část se vrací zpět do aktivace, přebytek se odčerpává.
Podle režimu se rozlišují čistírny s kontinuálním průtokem (voda protéká plynule) a diskontinuálním (SBR – voda se čistí v cyklech v jedné nádrži). Vyrábějí se ve verzích pro trvale obydlené domy i pro rekreační objekty s nepravidelným provozem.
Bakterie v čistírně
V aktivaci pracují především aerobní bakterie – ty odstraní většinu organického znečištění. Na dusík navazují specializované skupiny: nitrifikační bakterie (Nitrosomonas, Nitrobacter) mění amoniak na dusičnany a v části bez vzduchu je denitrifikační bakterie převedou na plynný dusík, který unikne do vzduchu. Ve větších čistírnách se přebytečný kal zpracovává anaerobně ve vyhnívacích nádržích, kde vzniká bioplyn využitelný k výrobě tepla a elektřiny; stabilizovaný kal lze po hygienizaci použít jako hnojivo.
Do funkční domovní čistírny není potřeba bakterie dokupovat – kultura se udržuje sama. Startovací přípravek pomůže při uvedení do provozu, po delší odstávce (rekreační objekt) nebo když biologii poškodí chemie. Právě agresivní dezinfekce, chlor, ředidla, oleje a antibiotika jsou nejčastější příčinou, proč čistírna přestane čistit a začne zapáchat.
Provoz a povinnosti majitele
- Vyčištěnou vodu lze vypouštět do vodoteče nebo do podzemních vod (přes zemní filtr) jen na základě povolení vodoprávního úřadu, případně na ohlášení u certifikovaných výrobků označených CE. K vypouštění do podzemních vod je nutné vyjádření hydrogeologa.
- Povolení stanoví limity znečištění a četnost rozborů; u ohlášených čistíren se provádějí revize odborně způsobilou osobou jednou za dva roky.
- Přebytečný kal se odváží na velkou čistírnu; doklady je nutné uchovávat.
- Pravidelně kontrolujte dmychadlo, filtry a spotřebu elektřiny – čistírna běží nepřetržitě.
- Vyčištěnou vodu lze při splnění podmínek využít k zálivce okrasné zahrady nebo do vsakovacího objektu; nikdy k zálivce zeleniny a plodin určených k přímé konzumaci.
Alternativou jsou kořenové (vegetační) čistírny, kde vodu čistí bakterie v štěrkovém loži osázeném rákosem – jsou nenáročné na provoz a elektřinu, ale potřebují větší plochu. Jak funguje jednodušší septik a čím se liší, popisuje samostatný článek.
Zdroje
- Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, § 8, § 15a a § 38 – zakonyprolidi.cz
- Wikipedie: Čistírna odpadních vod