Bakterie jednobuněčné organismy

Bakterie do ČOV a septiků

Septik, jímka nebo domácí čistírna se dřív nebo později připomenou zápachem, pomalým odtokem nebo nutností častějšího vývozu. Za všemi těmito potížemi stojí narušená rovnováha mikroorganismů, které v nádrži rozkládají odpad. Nejlevnějším řešením proto nebývá chemie, ale naopak bakteriální a enzymatické přípravky, které rozkladné bakterie do systému doplní.

Jak bakteriální přípravky fungují

Přípravky obsahují směs vyšlechtěných kmenů bakterií (nejčastěji rodu Bacillus) v klidovém stavu – jako spory nebo sušinu. Po styku s odpadní vodou se během několika hodin aktivují, začnou se množit a vylučovat enzymy: proteázy štěpí bílkoviny, lipázy tuky, amylázy škroby a celulázy vlákninu z toaletního papíru. Velké molekuly se tak rozloží na jednodušší látky, které bakterie dokážou strávit.

Výsledkem je:

  • menší množství pevného kalu, a tedy delší interval mezi vývozy,
  • omezení zápachu – ten vzniká hnilobným rozkladem bez kyslíku (sirovodík, amoniak),
  • rozpuštění tukové vrstvy na hladině a nánosů v potrubí,
  • lepší odtok a nižší riziko ucpání.

Kdy je má smysl použít

Nasazení bakterií pomůže hlavně u septiků a jímek, u zanesených odpadních potrubí, tukových lapolů a zahradních jezírek. Do dobře fungující domovní čistírny odpadních vod se přidávat nemusí – ta si potřebnou biomasu udržuje sama, přípravek se hodí jen při uvádění do provozu nebo po havárii.

Co bakteriím škodí

Bakterie jsou živé organismy a agresivní chemie je zabíjí. Do odpadu proto nepatří chlorové čističe, přípravky na odstranění vodního kamene v koncentraci, dezinfekce, ředidla, oleje ani zbytky léků – zejména antibiotik. Rozkladu neprospívá ani teplota pod 10 °C: v zimě bakterie pracují pomaleji, proto se dávky obvykle zvyšují. Vlhčené ubrousky, hygienické potřeby a kočkolit bakterie nerozloží vůbec a do odpadu nepatří.

Přípravky samy o sobě nenahrazují vývoz nádrže ani pravidelný servis – jen prodlouží intervaly a zlepší funkci systému.

Zdroje